Životní podmínky obyvatel podhorských vesnic Valašska se nezlepšily ani po revolučních přeměnách v polovině 19. století. Chudobná políčka nebyla schopna uživit početné rodiny dřívějších tkalců, ševců a jiných řemeslníků, kteří v důsledku nastupující průmyslové výroby přicházeli o důležitý zdroj své obživy. Mnohdy ze zoufalství, ale s nadějí na lepší život pro sebe a budoucnost svých dětí opouštěly v 50. a 60. letech 19. století stovky obyvatel severovýchodní Moravy své domovy a vydávaly se na dalekou cestu přes moře. Pod dojmem jejich zpráv o životě ve svobodné zemi je následovaly další desítky tisíc jejich příbuzných a známých. Úsilovnou prací v obtížných podmínkách na americkém kontinentě budovali svůj nový domov, a jen osobní korespondence zůstala pojítkem se starou vlastí, s příbuznými a přáteli, které již nikdy neměli spatřit. Politický vývoj v Evropě v první polovině 20. století vedl ke dvěma světovým válkám. Ty narušily existující spojení našich emigrantů s jejich mateřskou zemí. Rozdělení světa „železnou oponou“ po II. světové válce znamenalo přetrhání všech kontaktů. Při pátrání po historii svého rodu v Americe přicházeli potomci českých emigrantů k poznání, že tato historie je poměrně krátká, zhruba stoletá. Věděli, že jejich rody existovaly i ve vzdálenější minulosti, a začali hledat jejich kořeny. Stálá expozice o vystěhovalectví do Ameriky „Naděje má jméno Texas“ pomohla za dobu své existence mnoha potomkům dřívějších emigrantů ze severovýchodní Moravy navázat kontakty se vzdálenými příbuznými ve „staré vlasti“.
Expozice je přístupná po předchozí domluvě. Muzeum není přístupné od listopadu do března.
