Důkazem toho je Müllerova vila v Praze 6. Byla postavena podle projektu Adolfa Loose v letech 1928 - 30 na zakázku stavebního podnikatele Dr. Ing. Františka Müllera. Ve světě je známá jako stavitelovo nejvyspělejší dílo a je považovaná za významnou architektonickou památku, je uváděna i v učebnicích architektury.
Pod bílou fasádou ukrývá vila jednu senzaci. Nejsou zde patra. Alespoň ne taková, jaká známe z klasických domů. Podle centrální osy domu jsou v různých výškách volně, kaskádovitě rozložené místnosti. Propojeny jsou několika schůdky a vytvářejí tím pro nás nezvyklý životní prostor. Podle Loosovy teorie nemusí být všechny pokoje stejně vysoké. Například kuchyň může mít strop níže než obývací pokoj. Díky důmyslnému naskládání pokojů do objektu domu, vznikne více prostoru. Tato technika se nazývá Reumplan (prostorový plán) a umožňuje obyvatelům přecházet z místnosti do místnosti bez toho, aby byli někým zpozorováni.
Ani velikost a styl pokojů nejsou stejné. Každý pokoj měl sloužit specifickým účelům a měli ho obývat jiní lidé. Proto například budoár pro paní domácí připomíná svou intimitou barokní nebo rokokový budoár nebo „kupé Orient Expresu“. Autor vily schválně využíval působení malého prostoru, pro své stavby. V těchto místnůstkách se dobře navazovaly nové kontakty a známosti – stejně jako v kupé vlaku. Pak Müller byl vysoký a velmi vážený pan podnikatel. Jeho pracovna proto umocňovala jeho postavení – veliký pokoj s masivním vybavením poskytoval dostatek klidu pro práci. Reprezentativní obývací pokoj zaujímá ústřední místo v domě. Po několika schůdcích pak vyjdeme do jídelny, která je ve třetině obývacího pokoje. Je zde kulatý stůl pro 6, 12 nebo i 18 osob. Ve dvou třetinách obývacího pokoje je dámský a pánský pokoj. V nejvyšším patře u rozlehlé terasy najdeme letní jídelnu v japonském stylu.V každém z pokojů je použit jiný typ materiálů, obkladů, nábytku.
Müllerova vila je v dnešní době po nákladné rekonstrukci. Vila byla v roce 1968 prohlášena za kulturní památku a v roce 1995 byla vládou České republiky prohlášena za národní kulturní památku. V roce 2000 byla vila zpřístupněna veřejnosti a funguje jako muzeum interiéru Adolfa Loose.
Autor: Tereza Kaššovicová