Město Hořice leží 22 km severozápadně od Hradce Králové. Nacházejí se na úpatí Hořického chlumu, který je přirozeným předělem mezi podhůřím Krkonoš na severu a Polabím na jihu. Osídlení Hořicka je doloženo bohatými archeologickými nálezy již od starší doby kamenné. První písemná zmínka pochází z roku 1143 v zakládací listině Strahovského kláštera a v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.
Do české historie se Hořice zapsaly roku 1423, když na vrchu Gothard nad městem porazil Jan Žižka z Trocnova se svým vojskem oddíly opoziční kališnické šlechty vedené Čeňkem z Vartenberka. V roce 1866 byla jihovýchodně od města svedena jedna z největších bitev 19. století, známá jako bitva na Chlumu či bitva u Sadové, která rozhodla o výsledku prusko-rakouské války.
Již v období vrcholného středověku byly v Hořicích položeny základy zdejší kamenické tradice. Hořické lomy dodávaly kámen nejen na stavbu místních tvrzí a kostelů, ale i na Karlův most, svatovítskou katedrálu či staroměstskou radnici. V období baroka v Hořicích působili i žáci předního barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, tvořícího ve službách hraběte Sporcka na nedalekém Kuksu. Největší rozmach kamenictví nastal ve 2. polovině 19. století, kdy se v okolí Hořic lámalo na 80 místech a kámen putoval i stavbu Národního divadla, Národního muzea či Rudolfina.