Po modré značce jdeme přímo z náměstí v Nové Bystřici, podél železniční tratě, řídkou vesnickou zástavbou vyjdeme z města a vejdeme do vesnice Albeř, aniž bychom si všimli kde jedna obec končí a druhá začíná. Míjíme kostelík, přecházíme potok tam a zpátky, odkrajujeme kilometry a pomalu hledáme odbočku vpravo do kopce směrem k trati. Má nás dovést ke Klášterskému rybníku, na jehož břehu leží pamětihodnost zcela výjimečná, poněkud netradiční ale o to více vzácná. Konečně jsme našli mostek přes potok. Odbočujeme do polí, přecházíme úzké koleje a podél rybníčku přes pole docházíme do lesa. Neujdeme ani sto metrů když jsme opět na poli, naštěstí již posečeném. Nabíráme směr v kterém, podle elektrického vedení v dálce, tušíme vesnici Kláštěr. Jak se dostáváme na vrchol kopce, otvírá se před námi pohled na impozantní stavbu barokního kostela, který svou bílou fasádou září v dopoledním slunci do krajiny. Než sejdeme z kopce na břeh rybníka, bylo by vhodné si něco o této pozoruhodné stavbě říci.
Kostel byl vystaven u Paulánského kláštěra (odtud jméno vesnice) u zázračného pramene v roce 1501. Mnichy povolal do kraje bývalý majitel Landštejna, Konrád Krajíř z Krajku, který zdejší kraj kolonizoval. Klášter byl poničen příslušníky sekty novokřtěnců a obnoven až v roce 1626. Velkolepý jednolodní kostel Nejsvětější trojice ve stylu čistého baroka, jak je k vidění i dnes, vznikl až v roce 1682 podle návrhu Domenica Orsiho. Je to jedna z nejvýznamnějších jihočeských památek, na první pohled zaujme bohatá štuková výzdoba v interiéru a sochařská výzdoba. Zajímavé jsou také katakomby pod kostelem.V roce 1959 byla však zbořena budova kláštera přiléhající ke kostelu. Děly se věci do nebe volající. Klášterní knihovna, obsahující tisíce svazků a mimo jiné řadu významných listin (majetkové a matriční záznamy okolního kraje), byla shrnuta na hromadu a spálena, případně použita na podestlání dobytku v místním zemědělském družstvu, které dostalo klášter do „péče“. Jediné dodnes existující svazky byly v té doby zapůjčeny pro studijní účely vesměs soukromým osobám.
Stavba je nejen významnou památkou – je to pozoruhodná, ale především nepřehlédnutelná dominanta zdejšího kraje. Projdeme-li po hrázi Klášterského rybníka a pohlédneme nazpět k vesnici, překvapí nás ta ohromující mohutnost kostela, dnes poněkud nepatřičná bez budov kláštera. Stojí tu, mohutný bílý klenot viditelný vždy z daleka, a promlouvá ke všem kdo chtějí slyšet. Mluví o nesmyslném kulturním barbarství které zničilo kulturní a duchovní dědictví věků jedním jediným mávnutím jakéhosi obludného kouzelného proutku. Jedinečný kostel dodnes nese stopy po barbarském řádění. Stavba která přežila třicetiletou válku i obě války světové, byla poznamenána kulturní revolucí komunistického šílenství, další ze stop v tomto kraji které se člověku i dnes vryjí do mysli a nabídnou mu nezkreslený obrázek dob minulých. Otevřené jizvy na fasádě kostela mluví i po padesáti letech. Bývalé centrum vzdělanosti se proměnilo v prázdnou skořápku, která i dnes ohromuje a udivuje.
Autor: Jakub Karlíček